Krůta

Krůta domácí

Krůta domácí je po pštrosech největší domestikovaný pták a zároveň jedno z mála zvířat domestikovaných na americkém kontinentě (spolu s lamou, alpakou a morčetem). Krůta domácí je potomkem krocana divokého a chová se především pro maso. Používá se také peří, trus, zřídkakdy vejce. Na světě je v současnosti chováno přibližně 124 miliónů domácích krůt, nejvíce v USA.

Krůta domácí je chována zvláště pro maso, které má vysoký podíl bílkovin ve svalovině a naopak méně tuku.

Krůty v Česku

V Českých zemích se krůty začaly chovat poměrně pozdě, až v 18. nebo počátkem 19. stol. V 18. stol. se na podzim krůty pravidelně honily z dnešního Chorvatska, Slavonie a Banátu, kde byly chovány ve velkých hejnech, na trhy do Rakouska a na Moravu. Hejna krůt byla držena většinou jen na panských dvorech, teprve od poloviny 19. stol. se jejich chov rozšířil i mezi sedláky. Komerční chov krůt pro maso byl zaveden až po roce 1945, kdy se začaly rovněž vyrábět krůtí konzervy typu lančmít a uzeniny. V roce 2004 bylo v Česku chováno kolem 816 tis. kusů krůt a spotřeba krůtího masa se pohybovala kolem 2 kg/obyv/rok.

Chov krůt

V současnosti se krůty chovají většinou komerčně ve velkochovech. Líhnutí vajec se provádí uměle a mladé krůty se vykrmují v halách na podestýlce, podobně jako brojlerová kuřata. Někteří chovatelé umožňují krůtám i pobyt ve venkovních výbězích, což se kladně projevuje na kvalitě masa. Výkrm samců a samic bývá oddělený, protože krocani se vykrmují o 2-3 měsíce déle, dosahují dvojnásobné jateční hmotnosti a mají lepší konverzi krmiva než krůty. Kromě masa krůty poskytují i vejce, která lze použít stejně jako vejce slepičí. Vejce jsou podstatně větší než slepičí, snůška je však nižší a dosahuje nejvýše 80 kusů za rok.

V drobných chovech se krůty obvykle chovají podobně jako slepice, v kurnících s výběhem. Na rozdíl od slepic se krůty tolik nedrží v kurníku, nocují často na stromech v zahradě a vejce snášejí mimo kurník. Díky své velikosti trpí útoky šelem méně než jiné druhy drůbeže. V zahradě jsou krůty užitečné i tím, že sbírají hmyz a slimáky, hrabou však méně než slepice.

Krmení krůt je obdobné jako u slepic. Ve velkochovech se používají granulovaná krmiva a komerčně vyráběné směsi bohaté na bílkoviny. V drobných chovech hlavně zrní, zelené krmení, masné odpadky, aj.

Vzhled

Krůta domácí je zpravidla výrazně větší než její divoký předek. Zatímco divocí krocani jen vzácně váží více než 10 kg, krocani největších domácích plemen mohou vážit až 30 kg. Plemena krůt se dělí na velká, dorůstající hmotnosti 10–30 kg, střední s hmotností 7–15 kg a malá, vážící 3–7 kg. Krůty jsou vždy podstatně menší než krocani. U některých plemen, zvláště tzv. širokoprsých (se zvětšeným podílem prsní svaloviny, která dosahuje až 30% hmotnosti ptáka), je rozdíl mezi samcem a samicí tak velký, že se nemohou pářit a lze je rozmnožovat pouze inseminací. Šlechtění širokoprsých krůt v USA po roce 1960 bylo motivováno snahou získat co nejvyšší jateční výtěžnost. To se podařilo, neboť výtěžnost širokoprsých krůt přesahuje 85%, jedná se však o velmi choulostivá zvířata, trpící četnými defekty (zlomeniny kostí, špatná termoregulace, neschopnost páření a péče o vejce a mláďata). jejich chov je spojen s řadou obtíží. Většina komerčně chovaných krůt má bílé peří, ačkoli existují plemena s peřím bronzovým, červenohnědým, šedým, černým a vzácně i strakatým či kropenatým (krölwitzská krůta z Německa). Krůta domácí se vyznačuje výrazným pohlavním dimorfismem, který je závislý na typu plemene. Samec, nazývaný krocan, je větší a na hlavě barevnější. Jeho tělo je kulovitého tvaru, zatímco tělo samice – krůty má tvar spíše kuželovitý. Samec se výrazně liší od samice nápadnými kožními výrůstky na hlavě a krku, jedná se zejména o dlouhý lalok pod krkem, štětinovitý chumáč per pod hrdlem a protáhlý lalok ("hudrák", nudli") na horní části zobáku. Na ocase má dlouhá široká pera, která v toku nebo při hrozbě roztahuje do tvaru vějíře[1]. Samice má pod krkem pouze tenký lalok připomínající spíše blánu, zobák je špičatý bez výrůstku.

Potrava

Potrava krůt se v průběhu života výrazně mění. Krůťata se živí především živočišnou potravou: různým hmyzem, drobnými měkkýši, je vhodné krmit sekanými vařenými vejci, vařeným masem, tvarohem a hojností zelených rostlin (kopřivy, smetanka, řebříček, špenát aj.) atd[1]. V dospělosti stoupá podíl rostlinné potravy, zejména semen, vhodným krmením je např. šrot, vařené brambory, peluška, vikev, pšenice a další druhy luštěnin i obilnin. I dospělé krůty se však živí potravou smíšenou. Ve velkochovech se krůťata krmí krmnými směsmi, bohatými na bílkoviny (s obsahem sušených vajec, sóji, rybí a do roku 2003 také masokostní moučky, vitamínů), důležitý je přídavek zeleného krmení a od 5 týdnů věku také zrní. Dospělé krůty se krmí většinou granulemi a zrním, případně jinými semeny a luštěninami (např. slunečnice, peluška). Pro krmení krůt (a jiné drůbeže) by se nemělo používat žito, které může způsobovat zažívací obtíže.

Nemoci

Krůty jsou na rozdíl od ostatní drůbeže poměrně choulostivé, především v mládí. mezi nejzávažnější choroby krůt patří parazitární choroba histomonóza, lidově zvaná černohlavost, dále parazitární kokcidióza, rhinotracheitida, což je virový zánět dýchacích cest, trávicí soustavu napadá salmonelóza a příbuzná arizonóza. Nebezpečné jsou i bakteriální choroby ornitobakterióza a pasteurelóza. Krůťata jsou rovněž citlivá na náhlý pokles teploty a na provlhnutí, zejména v období, kdy se přepeřují (třetí týden života) a když jim začínají růst výrůstky na hlavě (devátý týden)..

Zdroj: https://cs.wikipedia.org